Co vás může ráno potkat ve frontě

Bolest. Záda, zadek, hlava, kolena. Stárnem.

Pán, co si rád povídá. Je tu každý rok, je dost zvláštní a dost hovorný. A je mu úplně jedno, jestli si povídat chcete, nebo ne. Jak jednou spustí, není úniku a jedinou nadějí je vrhat vůkol útrpné pohledy a doufat, že vás někdo vysvobodí. Dnes ráno jsem ovšem poprvé viděl, jak ho někdo během chvilky umlčel. Skupinka teenagerů se s ním evidentně setkala včera a dost důrazně mu naznačila, že si prostě povídat nechce. Pochopitelně byli pánem označeni za nevychované. A pak že s věkem přichází moudrost…

Vodafone káva s koblihou. Ó, díky bože za ty dary! Káva je sice slabá, ale je zadarmo a jakékoliv množství kofeinu v krvi jsou body k dobru! Škoda jen, že cesty Vodafone samaritánů jsou nevyzpytatelné, dnes ráno nás musela zachránit káva z Bageterie Boulevard.

Přebíhači. Klasika. Není rok, co bych se nezhádal s nějakým pitomcem, co si myslí, jak báječně všechny ochčije, když se “nenápadně” zamíchá mezi první desítku čekajících. Dnešní blbeček byl extra přidrzlý, prý tam čeká od sedmi! Což by ovšem znamenalo, že by ho od pokladen dělily desítky lidí a stál by DALEKO za námi. To se mu evidentně čekat nechtělo, tak se sveřepě opřel o stěnu a i přes naše důrazné doporučení k opuštění prostoru nereagoval. Tedy kromě veselého “jak to se mnou mluvíš” po mém “čekám tu od půl šestý a žádnej vocas mě nebude předbíhat”. Ach jo…

Hlučná (ale střízlivá) dvojice až trojice z Blábolů. Sorry, snažíme se navzájem udržet vzhůru za každou cenu a úplně potichu to nejde ;)

Tak zase zítra! Kávu sebou!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.