Pár postřehů z cesty z festivalu … aneb jedeme domů!

Kdyby jel Pepa domů sám pouze s našimi věcmi, mohl by klidně prohlásit: “Sedím sám v přeplněném voze!” On ale – naštěstí – domů sám nejel, jeli jsme s ním ještě 4.
Povolený počet osob (5) byl dodržen (poznali jsme dle počtu nefunkčních bezpečnostních pásů), povolená hmotnost však byla překročena! Tento fakt potvrdil pár po silnici se neustále vlekoucích a tím pádem prapodivný zvuk vydávajících zástěrek za zadními koly. Při projetí každým výmolem se navíc o slovo přihlásil podvozek (škoda, že jsme necestovali v noci, možná by kolemjedoucí zahlédli roj odletujících jisker). Ale nevadí! Alespoň máme postaráno o hudbu, když rádio není přítomno.
Již po zdolání prvního kopečku (nesoucího se ve znamení hesla: “Není ostuda dát tam trojku! … nebude ostuda, ani když nám upadne kolo!”) se začaly objevovat známky trudomyslnosti a to hlavně v podobě Filipsova výjevu: “Nemáte někdo na krku pověšený křížek?? Já že bych se s ním ubodal k smrti!!” Následovala zastávka u benzínové pumpy. Za cca 15 minut po odjezdu od čerpací stanice se znovu rozmrkalo hladové oko – nechápavě jsme se zeptali Pepy, jak je to možné?? A Pepa zcela bezelstně odpověděl: “Já jsem nebral plnou, víš jak bysme byli těžký?! My pojedeme stejně jako formule … nemyslím teda rychlost, jenom počet zastávek!” Po zbytek cesty už byl jezdec Josefus pouze povzbuzován stylem: “Jedeme! Rozpal to na 50!”. Kdosi cestou ještě dostal (naštěstí neuskutečněný) nápad nabrat dvě stopařky a uvázat je gumicukem na střešní zahrádku.

A pak se před námi náhle zjevila Praha! Jaké štěstí!
PS: děkuji tímto zkušebnímu komisaři, který panu Vavřinovi udělil řidičské oprávnění a zároveň děkuji STK, která kladně zhodnotila technický stav Pepovo vozu – v opačném případě bych byla připravena o velký! zážitek.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.