Melancholia – 85%

“Překrásný film o konci světa. Jak ho vidí jeden nacista

Snímek je rozhodně méně skandální než předchozí režisérův Antikrist, a možná právě z toho důvodu bylo vše třeba dohnat dostatečně peprnou a provokativní tiskovou konferencí k uvedení filmu v Cannes.

Režisér a manipulátor Lars von Trier si několikrát zavtipkoval na téma nacistitcké propagandy a zmínil se o tom, že má rozepsaný scénář na 4 hodinového hardcore porno s Kirsten Dunst (Spiderman, Melancholia) a Charlotte Gainsbourg (21 gramů, Antikrist, Melancholia). Během tiskové konference bylo možné zahlédnout jeho ruku, na které měl napsáno F-U-C-K.

Přímo učebnicový příklad, jak naštvat politicky korektní smetánku a upoutat masivní pozornost na nový film. Vedení Cannes vše ještě umocnilo tím, že režiséra vyhostilo z festivalu a označilo ho za nežádoucí osobu – poprvé v historii festivalu.

(Dokonce i TV Nova, která obvykle nemá nic společného s něčím, co se dá nazvat film, oznamovala v hlavních zprávách přestupek proti korektnosti a zároveň se zmínila o premiéře.)

— Záznam tiskové konference

Jaký tedy je ten film, který tímto způsobem sklízí spoustu pozornosti ještě před uvedením?

Intimní film o apokalypse

Film začíná několika-minutovým sledem extrémně zpomalených záběrů (High FPS slowmotion), umělecky vytříbených, a až přehnaně nasvícených. Postavy z filmu se tam ocitají v tíživých snových situacích, spojených se strachem z konce světa, přičemž střih neustále odbíhá do hlubokého vesmíru a ukazuje blížící se střet naší planety s obrovskou planetou Melancholia. Celé je to ještě podkresleno naléhavou a bezútěšnou hudbou od Richarda Wagnera, v podání pražského orchestru.

Podobně atmosféricky skvostný začátek použil Trier už v předchozím Antikristovi.

melancholia intro melancholia intro melancholia intro melancholia intro

Jakmile je planeta rozdrcena, začíná první kapitola a atmosférický zážitek o konci světa okamžitě střídá poměrně vtipně malicherná situace.

První kapitola vypraví o Justine (Kirsten Dunst); o večírku nevěsty, kterou na svém zámku uspořádal miliardářský manžel její sestry a samotná Claire, její sestra.

Honosná veselice je plná zábavných černohumorných situací a atmosféra pozvolna graduje do Trierovské deprese. Celá rodina se utápí ve svých záhadných vnitřních problémech, o kterých nic nevíme, ani se nikdy nedozvíme. Kirsten se zmíní o svých psychedelických snech, které často odpovídají skvělé úvodní sekvenci obrazů, jindy zase jejich pravému opaku.

Přes všechnu temnotu a depresi je první půlka svižná a zábavná; a nese se někde mezi stylem dogmatu “Rodinná oslava” a některé z Formanovských českých veseloher.

A nad vším stále visí hrozba blížící se planety

Kapitola druhá se zaměřuje především na Claire (Gainsbourg), druhou ze sester, a na blížící se planetu. Odehrává se mnohem později na stejném zámku a téměř celá se utápí v depresi a strachu z bezvýchodnosti situace. Přesně tak, jak to Trier umí, a až na několik jeho komediálních výjimek (Kdo je tady ředitel) stále opakuje, a stále nepřestává bavit.

Zatímco jindy klidná Claire přímo vyšiluje ze strachu o budoucnost světa, Justine se vypořádává se svou zvláštní (nic se o ní nedozvíme) psychickou poruchou a blížící se zánik světa řeší s naprostým klidem.

Humorná situace v druhé části už není téměř žádná, drama se stupňuje a naléhavý Richard Wagner se ozývá čím dál tím častěji.

Melancholia už dávno proletěla kolem slunce, minula Merkur a Venuši, a po zvláštní trajektrorii (je tam vidět nákres) se blíží k Zemi.

Celý film je plný obrácených klišé a protikladů. Například od prvního záběru kapitoly je vidět, že Trier se obrazově pokouší o jakési Dogma 95 za miliony dolarů, což je sám o sobě protiklad, který ještě podruhé staví do protikladu s vytříbeně uměleckými prostřihy.

Nebyla by to správně pojatá romantika, kdyby u zániku světa nehráli roli splašení koně. I Trier spoustu takových klišé používá, ale většinou je obrací naruby (vnímavost koní, čísla golfových jamek, obrácené sny, auta náhle nejdou nastartovat).

Dalším z mnoha protikladů je, že racionální a flegmatické postavy jsou z nastalé situace jako šílení, zatímco depresivní a melancholické berou situaci s ledovým klidem a jsou schopny zralého úsudku.

Ač je to film o konci světa a depresi, není vlastně vůbec smutný a postav vám není vůbec líto – a pokud si pamatuju, tak ve filmu, ani v kině neukápne slza.

Dodatky

  • Postavy jsou po celou dobu mimo civilizaci, o věděcké prognózy a média se téměř nezajímají a vývoj situace sledují pomocí “dětského vynálezu,” který náramně připomíná Shyamalanovo Znamení.
  • Soundtrack k filmu je pouze několik variací na Wagnerovskou “Tristan a Isolda”, v podání pražského orchestru.
  • Herecké výkony jsou do jednoho výborné a samotná Kirsten Dunst (hlavně v první polovině) je přímo uhrančivá.
  • Kirsten Dunst má u splavu onanující Full Frontal (přestože je to úplně zbytečná scéna).
  • Kirsten Dunst získala v Cannes cenu za hlavní ženský herecký výkon.
  • Vtipná mini role legendárního Udo Kier-a rozhodně stojí za to.
  • Praha byla jedním ze 3 míst, kde proběhla světová předpremiéra
  • Prolog filmu je vlastně pokřiveným epilogem filmu
  • “Země je zlá”

Verdikt

Nedávná vtipná předpověď několika ježíšových magorů o konci světa se samozřejmě nevyplnila, ale musím říct, že kdyby měl dnes nastat konec světa, tak bych si přál, aby vypadal přesně takhle “kýčovitě” (i s tím Wagnerem).
85%


Originální název: Melancholia
Režie a scénář: Lars von Trier
Obsazení: Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Alexander Skarsgård, Brady Corbet, Cameron Spurr, Charlotte Rampling, Jesper Christensen, John Hurt, Udo Kier, Stellan Skarsgård a Kiefer Sutherland
Kamera: Manuel Alberto Claro
Distributor: Aerofilms
Verdikt: 80%

ČSFD – Melancholia



Dodatek: Předpremiéra

25.5.2011 se v pražském světozoru konala světová předpremiéra, kde byla přislíbena účast režiséra. Ten se však nakonec neobjevil.

Aerofilms, která u nás vlastní práva na na film až do roku 2018, nejdříve prohlašoval, že režisér pojede “tour” po českých kinech a film bude osobně uvádět:

“Lars von Trier má zabaleno a podle zatím nepotvrzených informací míří z Cannes přímo do Prahy na premiéru Melancholie, která proběhne příští týden. Poté co byl ve Francii označen za “personu non grata”, jsme mu nabídli myšlenkový azyl v Praze, kde se jeho prostořekosti meze nekladou. Po premiéře má již naplánovanou tour po českých kinech s napjatě očekávanými Q&A. Jen aby to pro nás všechny nebyl konec světa…” –Aerofilms, 19.5.2011

V den premiéry však zveřejnila diplomatickou omluvu.

“Trier se zalekl zvídavých otázek českých novinářů a protože by byl nerad vyhoštěn z další evropské země, čeká radši na konec světa na severu.” –Aerofilms, 25.5.2011

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.