Here/Tady – recenze

V kongresovém sále jsem shlédnul love story amerického zeměměřiče Willa (geografa? kartografa? prostě „the map guye“) a arménské fotografky Gaderine (Kateřiny). Předesílám, že jsem byl ovlivněn doznívající kocovinou.

Zápletka filmu ničím moc nevyniká. Někdo by ji mohl nazvat až banální. On cestuje po Arménii a zaměřuje satelitní snímky. Možná to dokonce dělá pro Google, protože jejich Earth se mihne ve Willově outdoorovém notebooku, když ukazuje San Francisco, ve kterém žije. Ona se toulá všude možně a fotí rodnou Arménii, navštěvuje přátele a rodinu, se kterou má komplikované vztahy. Začne to mezi nimi jiskřit, a protože jsou oba hrdinové duše bloudící, bloudí spolu. Najdou si k sobě cestu, spí spolu, hádají se, měří a fotí. Fotí z nějakého důvodu polaroidem, asi aby režisér mohl snímky hned divákovi ukázat. Také hodně pijí, protože tak to v Arménii prostě chodí. Příběh je sice uvěřitelný, ale nezachraňují ho ani “filozofické” pasáže o neexistenci pravdy, putování a poznávání světa. Jediné co opravdu funguje, je kamera, která snímá drsně půvabnou arménskou krajinu. Možná ještě Arméni byli uvěřitelní a byla s nimi během filmu sranda.

Obvykle mi nevadí film, kde postavy někam dlouho jdou, pak sedí, přemýšlí (nevíme o čem), a zase se vrací, moc nemluví a prostě tak „jsou“. Ale tady to prostě nefunguje. Motivace hrdinů mi asi unikla nebo ve filmu není. Možná se chtějí jen tak toulat. Možná před něčím utíkají. Možná je to film o mapách.

V záplavě festivalových možností bych radši šel na jiný film nebo na vyprošťovací pivo. Doporučit tedy nemohu.

btw velmi pochybuji o tom, že vás relativně snadno pustí do Náhorního Karabachu s autem plným map, zeměměřičského vybavení, americkým pasem a foťákem na základě jakéhosi “zvacího dopisu” a jednoho telefonátu. Obzvlášť, když jim během celní prohlídky zvracíte za celnicí.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.