Tipy a triky – na jaký film mám jít?

Na základě zkušeností z desítky předchozích filmových festivalů cítím jako svou povinnost zasvětit vás do magie správného výběru filmů. Ač celá řada návštěvníků jezdí na festival především kvůli mastné klobáse a ožírání si držky ve stanu kapitána Morgana, přec se najdou tací, kteří podobně jako já z roztodivných důvodů preferují fronty na lístky a vydýchané kinosály.

V zásadě rozlišujeme dva postupy vedoucí k seznamu festivalových filmů hodných shlédnutí.

Postup první

Ten spočívá především v pilném studiu. Je nezbytně nutné namemorovat si kompletní obsah “malého festivalového průvodce”, který dostanete ve festivalové prodejně za cca třicet korun káčé. Možná se to jmenuje jinak a možná je cena trochu vyšší, ale všichni víme, o čem mluvím. Pokud ne, až bude čas, šup do prodejny. Dále je kruciální koupě velkého katalogu, který se navíc hodí také jako podprdelník a univerzální zabíječ obtížného hmyzu, na který, vzhledem k vlhkému festivalovému počasí, bezpochyby narazíte.

Dále je třeba co pět minut kontrolovat oficiální festivalový web, tento blog (pochopitelně) a aktuální hodnocení promítaných snímků na csfd / imdb. Vhodná je ranní četba festivalového deníku. A pozor, teď přijde důležitý bod: kontrola smetí festivalových novinářů. Doporučuji gumové rukavice, nikdy nevíte, čím vás například František Fuka překvapí, že.

Postup druhý

Na rozdíl od předchozího, zodpovědného přístupu, je tento o něco méně časově náročný. Jeho principem je především tzv. náhodný los. Základní pomůckou budiž tužka a alkoholem zmožená, tudíž roztřesená ruka. Vezměte do ruky katalog, zavřete oči, přeříkejte libovolný hit od libovolného normalizačního zpěváka a zabodněte hrot tužky do místa, kde tušíte program filmů. Metodu lze vyšperkovat konzultací s kartářkou, astrologem či řidičem autobusu. (Popř. s jistým ukecaným pánem ve frontě, ó Die, ať tam letos neni!) A největší tvrďáci nejen, že provedou výběr touto metodou, ale také přijdou ke kase dvě hodiny po otevření, hodí před nebohou slečnu pokladní zaškrtaný program a zvolají “tohle, nebo první, co je volný”.

A teď pozor, vyjevím tajemství! V obou případech je výsledný faktor sračkovosti, tedy poměr dobrých a špatných shlédnutých filmů, NAPROSTO stejný. Naprosto! Stejně to nakonec tak jako tak bude z poloviny samý intelektuální blábol o existenciálních problémech mladých francouzských homosexuálů.

True story, až na ty odpadky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.